Co se stane, když si žena po čtyřicítce řekne: „Moje tělo je moje“? Proč je ženské tělo pořád tak trochu veřejným majetkem? Proč máme mít správnou váhu, vypadat mladě, stárnout „hezky“ a ideálně se ještě tvářit, že nám vůbec nevadí, jak se naše tělo mění? A co když naše tělo nezapadá do představ společnosti nejen kvůli věku nebo váze, ale také kvůli zdravotnímu postižení? Kdo vlastně určuje, jak má vypadat „normální“ tělo? A proč máme tak často potřebu hodnotit těla druhých, přestože neznáme jejich příběh?
Do NEEDO TALKS jsme si opět pozvaly Ridinu Ahmedovou, dokumentaristku, hudebnici, autorku a zakladatelku iniciativy Moje tělo je moje. Povídaly jsme si o přijetí vlastního těla, společenském tlaku na vzhled, dospívání, stárnutí i o tom, jak se žije lidem, jejichž těla se odlišují od běžně přijímaných představ. Jinakost neznamená nedokonalost. Přijmout svoje tělo neznamená, že se musíme každý den obdivovat v zrcadle. Možná úplně stačí začít ho vnímat jako svoje. Ne jako projekt k opravě, ale jako tělo, které s námi žije.
Přehrát díl: Konečně ve svém těle.
Vyberte si podcastovou platformu, která vám vyhovuje, a pusťte si tento díl NEEDO TALKS.
Body shaming aneb když se vzhled stává terčem hodnocení
Body shaming označuje zraňující komentáře, zesměšňování nebo ponižování člověka kvůli jeho tělesnému vzhledu. Může se týkat hmotnosti, výšky, věku, barvy pleti, jizev, vlasů, ale také viditelného zdravotního postižení. Takové zkušenosti mohou negativně ovlivňovat sebevědomí, psychickou pohodu i vztah člověka k vlastnímu tělu.
V NEEDO TALKS se věnujeme životu s postižením, a proto je pro nás toto téma mimořádně důležité. Lidé s tělesnou odlišností se často setkávají s nevyžádanými pohledy, otázkami nebo komentáři. Přitom každé tělo si zaslouží respekt bez ohledu na to, zda odpovídá představám společnosti o normálnosti a kráse.
Ridina Ahmedová
Ridina Ahmedová je česká zpěvačka, hudebnice, dokumentaristka a autorka, která se dlouhodobě věnuje tématům lidské důstojnosti, přijetí vlastního těla a společenských předsudků. Je zakladatelkou iniciativy Moje tělo je moje, jejímž cílem je podporovat respekt k tělesné rozmanitosti a předcházet ponižování lidí kvůli vzhledu.
Významným impulzem pro vznik projektu byl její dokumentární cyklus Sádlo, který prostřednictvím osobních výpovědí žen otevřel téma vztahu k vlastnímu tělu a zkušeností s hodnocením vzhledu.
Ridina se věnuje také osvětě a vzdělávání. Prostřednictvím dokumentární tvorby, knih, podcastů a workshopů otevírá otázky, o kterých se ve společnosti stále nemluví dostatečně otevřeně.
Moje tělo je moje. Ale opravdu mu dovolíme být naše?
Proč tolik žen prožívá nespokojenost se svým vzhledem? Jak se mění vztah k vlastnímu tělu s přibývajícím věkem? A proč si někdy dovolujeme komentovat těla druhých, přestože neznáme jejich životní příběh?
V otevřeném rozhovoru s Ridinou Ahmedovou se věnujeme několika důležitým tématům:
- Společenský tlak na vzhled: Proč máme pocit, že naše tělo musí neustále splňovat nějaká očekávání, a jakou roli v tom hrají média a sociální sítě.
- Stárnutí ženského těla: Jak přijímat přirozené změny, které přicházejí s věkem, a proč nemusíme za každou cenu vypadat mladší.
- Dospívání a sebevědomí: Jak mladí lidé vnímají vlastní tělo a proč mohou být poznámky o vzhledu tak zraňující.
- Zdravotní postižení a jinakost: Proč je důležité ukazovat rozmanitost lidských těl a přestat považovat odlišnost za nedostatek.
- Vztah k sobě samým: Jak se naučit vnímat vlastní tělo s větším respektem, i když s ním nejsme každý den spokojeni.
Moje tělo je moje
Iniciativa Moje tělo je moje vznikla jako reakce na společenský tlak na vzhled a na zkušenosti lidí, kteří se kvůli svému tělu setkávají s ponižováním, posměchem nebo odmítáním. Jejím cílem je otevírat diskusi o tělesné rozmanitosti, podporovat sebeúctu a připomínat, že hodnota člověka není určena jeho vzhledem.
Projekt se věnuje osvětě, vzdělávání a prevenci body shamingu. Prostřednictvím workshopů, podcastů a dalších aktivit pomáhá zejména mladým lidem lépe porozumět vztahu k vlastnímu tělu a učí je respektovat odlišnosti druhých.
Ridina Ahmedová je také autorkou knihy Moje tělo je moje, která přináší autentické zkušenosti dospívajících s vlastním vzhledem, nejistotami, komentáři okolí a hledáním sebeúcty. Kniha otevírá prostor pro rozhovor mezi mladými lidmi, rodiči i pedagogy a připomíná, že naslouchání je často důležitější než nevyžádané rady.
V rozhovoru jsme se dotkly také pořadu Naked Attraction a otázky, co znamená ukázat skutečné tělo bez retuše, přikrášlování a omluv.
Víte, že...
Body shaming se týká také lidí se zdravotním postižením. Viditelné tělesné odlišnosti, jizvy, amputace nebo používání kompenzačních pomůcek mohou přitahovat nevyžádanou pozornost. Člověk s postižením však není povinen vysvětlovat svůj vzhled ani zdravotní stav každému, kdo se na něj zeptá.
Vztah k vlastnímu tělu ovlivňuje také dlouhodobá péče. Rodiče a další pečující často věnují většinu energie potřebám svých blízkých. Vlastní odpočinek, zdraví a osobní potřeby pak ustupují do pozadí. Připomínat si vlastní hodnotu a dopřát si čas pro sebe není sobectví, ale důležitá součást dlouhodobě udržitelné péče.
Respekt k tělu začíná u každodenní komunikace. Nemusíme komentovat něčí hmotnost, věk, jizvy nebo tělesné odlišnosti. Místo hodnocení vzhledu můžeme projevit zájem o samotného člověka, jeho zkušenosti a potřeby.
Budeme se těšit na vaše reakce k tomuto dílu, náměty na témata nebo tipy na další hosty. Zanechte nám komentář přímo pod tímto článkem, na sociálních sítích nebo nám napište na e-mail info@needo.cz.
